Slovensko - Tatry 2008

Jelikož byly prázdniny v plném proudu a ostatním členům se zjevně nechtělo ( známé výmluvy jako : mám práci, nemám peníze ...) nebo se zrovna rekreovali ( Křupik ).

Vyrazili jsme v omezeném počtu 20.8. směrem na východ k našim bývalým bratrům. Start byl na našem tradičním místě, v Pálenici v Hranicích, kde nás David obšťastnil nějakým tím nealkem, aby jsme v tom horku nepadli žízní. Po krátké instruktáži o tom, že nejedeme tajný závod, ale jedeme na dovolenou ( po loňský zkušenostech s Davidem, který jede pořád jako by něco ukrad ) razíme směr Makov. Počasí přeje, na Makově si užíváme zatáček, kde Transalp trochu ztrácí, protože začíná nebezpečně v zatáčkách dřít padacím rámem. Na státní hranici dáváme pauzu, řešíme poslední hovory do práce a měníme peníze. Za krásného počasí pokračujeme přes Žilinu na Ružomberok do cíle naší cesty, Liptovské Sielnice, dědinky nedaleko Liptovské Mary ( záměr byl se ubytovat v Bešeňové, ale ubytování v sezónu je nutné zajistit minimálně měsíc předem ). Těch 200 km jsme bratru urazili za necelé 3 hoďky svižného tempa ( David, ale asi v každé obci něco ukrad ).

V pohodě nalézáme sjednané ubytování. Po chvíli nás už vítá panímáma se slovy, motorkáře jsem tu ještě neměla, chlapci, nemohli by jste mi zaplatit dopředu? Ubytování bylo slušné, sice trochu stísněné, ale součástí byla velká zahrada se zastřešeným grilem, pincem a trampolínou. Ubytováváme se, David opět nezapomene porýt transalpem zahradu ( fakt nevim jestli ho ještě někdy vezmeme...) Ptáme se kde je nejbližší restaurace, bo máme hrozný hlad. Jo chalani, tady restaurace není, jenom místní výčepna, ale stará mama vám uvaří. Na oko děkujem, raději se rychle lehce oblíkáme a mizíme směr termální koupaliště Bešeňová ( už to tam známe, bo sme tam s Davidem byli aj vloni ).

U pokladny si kupujeme stejný lístek označený VIP, obsahující i vstup do světa saun za bratru 590 SK. Ještě si z toho děláme s pokladní srandičky, kam ti 3 chlapci spolu jdou. Chvíli se válíme v hnědých venkovních bazénech, kde mají všichni ruce nějak divně pod vodou a Haddymu se to moc nepozdává. Zvedáme se a jdeme do toho bájného světa, kde jsou děvy na hoře i dole bez. Ovšem šprajc, Hady s Davidem hladce prochází turniketem, mě hlásí že nemám oprávnění ke vstupu. Chvíli se tam hádám s personálem, že jsme si kupovali stejné lístky, bohužel baba u pokladny mi prodala jiný typ opravňující ke vstupu jen na vnitřní a venkovní bazény. Asi sem magor a určitě bych si koupil celodenní vstupenku, když jsme přijeli po 18h a zavírají v 21.... Takže doplácím další tři kila a mažu za klukama. Bylo to příjemný, aj Haddy přestal pořád kafrat a hned v první sauně mu lezly oči z důlků. Za tmy vyrážíme zpátky pěkně hladoví. Situaci řeší pěkná koliba asi 2 km od ubytování. Dáváme večeři, zapíjíme ji několika půllitry a jedem opatrně na náš privát.

Stroje jsou už pod plachtou a tak se rozhodujeme trochu se obveselit v místní hospodě. Jsme tam sami, důchodkyně nám nosí jedno za druhým, brečí, že s příchodem EURa asi umře hlady a poté nám nabízí místní specialitu, štamprlu Tatranu. Jo a ještě nosí na tričku připnutou cedulku se svým jménem, bo to se prý na Slovensku musí úplně všude. Hospoda zavírá a tak jdeme na průzkum do vyhulákanýho pajzlu "v centru". Sedí tam pár našinců, mě se nejvíce líbí ten, co si pořád něco s někým vykládá, i když sedí u stolu sám...Přesouváme se na privát, dáváme slivku na dobrou noc a tvrdě usínáme.

Ráno je plné sluníčka a hezky bolí hlavička. Dopujeme se ibáčema, sedáme bez helem na transalpa a vyrážíme do místní samoobsluhy. Co čert nechtěl, pár metrů od samoobsluhy je policejní stanice ( odhadem na každého občana 2 policisti...). Rychle rolujeme zpátky, bo zbytkáč jak kráva za ten průser nestojí. Ještě že máme enduro, skáčeme přes zahrádky a chodníky až skončíme schovaní za obchůdkem, nabízející základní potraviny a pro Haddyho neskutečně důležité acidofilné mlieko. Kolem oběda jsme už ready, sedáme na motorky a jedem se podívat po okolí. Kousek za Liptovskou Marou se napojujeme na silnici č. 537, asi nejideálnější cestu mezi vrcholky Vysokých Tater. Za Podbánským spatřujeme první, pro Slováky asi posvátnou horu Kriváň, tyčící se do výše 2 494 m.n.m.

Začínáme litovat, že jsme sebou vzali enduristu, bo ten magor shazuje dřevěnou závoru a mizí po lesní cestě směrem ke Kriváni. Po chvíli není Davida ani slyšet, na nás pere slunko jak utrhnutý a my už jenom čekáme na zásah strážců parku. Za pár minut se to pako s blaženým úsměvem vrací. Pokračujeme dál, u muzea v přírodě kupujeme nějaké dárky děckám, umyjeme si v nádherným potůčku s křišťálově čistou vodou upocený ksichty a valíme pozvolna směr Štrbské pleso. Všude v okolí je totálně zdevastovaná příroda plná popadaných stromů z loňské vichřice, která prý zlikvidovala více jak 2/3 střední úrovně lesa. Děláme pár katastrofických fotek a pomalu dojíždíme ke Štrbskému Plesu.

Zastavujeme u poslední cedule zákaz vjezdu, bereme bagáž a hladoví si to valíme podle cedule ke kolibě. Skvělým překvapením je, že koliba je přímo u Štrbského Plesa, takže sedáme na terásku a dáváme si obídek. Obsluha je na hosty protivná, ale na nás samý úsměv. Pak z týpka vypadne, že je taky motorkář, že nám fadní a chvíli se s námi zapovídá. Že něco chtějí i ostatní hosté restaurace je mu v tento okamžik u prdele, ale nám to nevadí, bo máme obsluhu přímo luxusní.

Po obědě se jdeme projít okolo, děláme pár nezbytných fotek plesa se skokanským můstkem v pozadí a přesouváme se na moto o pár metrů níže, k novému Štrbskému plesu. Pokračujeme na Poprad a po levé ruce se nám objevuje kompletní scenérie Vysokých Tater v pořadí Rysy 2 499m, Gerlachovský štít 2 655m, Slavkovský štít 2 452m, Ladový štít 2 627m a Lomnický štít 2 632m. Odtud se z hor stahujeme do Popradu, kde stavíme před místním Aquaparkem.

Zamkneme motorky, sundáme bagáž, vyslečeme se, stojíme u pokladny a Haddy začal pyskovat, že tam nejde, že nebude kurwa dávat tři kila za špinavou vodu. Sem nasraný, ale dva sou více jak jeden, tak držím zobák, sedám na motorku a jedeme peníze utratit dalším vhodným způsobem, a to na motokárovou dráhu do Liptovského Mikuláša.

David je na trati starý mazák a je to znát. Já tam byl vloni jednou, Haddy ani jednou. Asi tahám černého Petra a přes mou vší snahu končím jako poslední a to ještě s naraženým loktem o debilně připevněnou nádrž motokáry. U srdce mě může jenom hřát, že alespoň na silnici je pořadí opačné o:))¨

Vracíme se k základně, stavujeme se do koliby na pár piv a véču a večerní pitka pokračuje rozděláváním ohně, což se ukázalo jako nemalý problém, bo sirky nikdo nevzal... David se snaží na plotýnkovém elektrickém vařiči zapálit kus papíru. Šířící se smrad vyvolává postupné návštěvy ubytovaných Poláků. Potom polívá plotnu slivovicí. To raději mizím a jdu to naprášit Haddymu. Ten zachovává chladnou hlavu a jde zdvořile zaklepat do vedlejšího domu, kde nám polka středních let půjčuje zapalovač. Jdu odvolat Davida z kuchyňské mise. Ten je již v lehce podroušeném stavu přesvědčen, že kdybych ho nerušil, už by dávno měl zapáleno. Podaří se mi ho uklidnit a začíná prává moravská pitka u rozdělaného ohně. V zápalu radosti si jdeme zaskákat na trampolínu. Okamžitě se mi dělá zle a málem tyčkuju, Haddy si odráží žebra, tak na to radši sereme a jdeme dál konzumovat alkoholické nápoje. Slivovice máme tolik, že nevíme co s ní, tak děláme z Davida fakíra. Tomu to jde k duhu, daří se pár fotek z plivání ohně, jak nabírá akce na intenzitě, záznamy deníku jsou čím dál tím víc nesrozumitelné a pak na několik hodin mizí úplně...

Ráno jsem celý pokrčený, bo sem večer musel zapít můj neúspěch v motokárách, který si beru fakt osobně a asi sem se ztřískal nejvíce. Celé dopoledne se válíme před domkem, pomalu balíme a pijeme hektolitry vody. Loučíme se s paní domácí ( okolo krbu jsme ráno uklidili nemalý bordel po večernim vystoupení ), David jí ještě za její trpělivost vozí po vesnici děti a razíme směrem k domovu. Jelikož ještě v poledne ani nevím jak se jmenuju, opatrně si to šineme domů. Na Makově už je to dobrý a začínám se zase bavit. Všichni dojíždíme do Hranic bez komplikací a spokojeni se vracíme domů se z tohoto krásného výletu dospat.

PS: a i když někdo může ohrnovat nos nad Slovenskem s tím, kam se hrabe na Alpy, nedokážu si představit na tak krátkou dobu pohodovější dovolenou

Renan